Ať už jsme emancipované sebevíc, stále nás od mužů odděluje mnoho věcí. Například vnímání vztahů, světa, způsob komunikace, potřeby a v neposlední řadě i podpora. Určitě se v budoucnu budu postupně věnovat všem těmto rozdílům. První z toho seriálu bude článek o podpoře a o tom, jak ji obě pohlaví vnímají a v čem jsou ty největší rozdíly.

Než se vrhnu na vysvětlování jako takové, musím upozornit na jednu vyjímku z pravidla. Je možné, že se poznáte spíše na mužské straně, potom váš partner velmi pravděpodobně bude zastupovat stranu ženskou. Pokud se poznáte více v mužském příkladu neznamená to nic špatného. Jen jste nejspíš byla delší dobu odkázaná sama na sebe nebo jste musela v životě vyvinou neobvyklou zodpovědnost. Takové ženy potom více tíhnou k mužskému vyjádření podpory a velmi často si přitahují muže, kteří se ve vyjádření podpory nachází na straně ženské. Pokud se poznáte v mužské straně, doporučuji jedno – trénovat si přijímání a dávání podpory ženské. Dochází tak ke značné úlevě stresu a tlaku.

My ženy potřebujeme upustit páru. Nejvíce ze všeho se potřebujeme vypovídat. Málokdy řešíme problém bez toho, aniž bychom ho s někým probraly. Někdy nám ani nejde o řešení problému jako takové, spíš potřebujeme být vyslechnuté a urovnat si tak myšlenky. Když se svěřujeme partnerovi a on nám začne nabízet řešení, cítíme se zvláštně. Není to totiž náš smysl. My potřebujeme, aby jen partner poslouchal, vyjádřil slova podpory a nedával nám žádné řešení. My si totiž poradíme. To, že se vypovídáváme, málokdy znamená to, že si stěžujeme. Potřebujeme pouze ze sebe dostat to všechno.

Muž je orientovaný na řešení. O problémech nemluví, často je v sobě dusí. Tedy, muž to nevnímá jako dušení, jen je zvyklý své problémy řešit a to okamžitě. Mluví o nich až po tom, co vše úspěšně zvládl a očekává za to ocenění. Pokud by se měl vypovídat ze svých problémů své partnerce, snížilo by to jeho hodnotu jako muže – cítil by se neschopen své problémy řešit. Mnohem užitečnější pro něj tedy je se partnerce pochlubit s finálním výsledkem. Něco jiného je ale povídání s kamarády – k tomu se uchyluje tehdy, když opravdu nezná řešení. Muži mu mnohá z nich nabídnou.

Pokud nedojde v páru k pochopení toho, co obě strany potřebují, dochází ke střetu. Žena nutí muže mluvit o jeho pocitech a problémech, o kterých cítí, že je muž má. Přirozeně to tak chce, protože sama to tak potřebuje. Muž se cítí nesvůj, protože své problémy ještě nevyřešil a tímto způsobem vnímá jakoby partnerce ukazoval vlastní neschopnost. Naopak když za mužem přijde žena a chce se vypovídat, muž jí nabídne hromadu možných řešení. Žena se z toho může cítit značně rozladěna, protože nebyla vyslyšena a ve své podstatě jí bylo sděleno: „Dělej s tím něco.“ A potom se oba cítí ohroženi.

Cestou k harmonii ve vztahu je pochopení těchto rozdílů. Žena by měla pochopit, že pokud jí partner nechce říct, co se s ním děje, měla by mu dát prostor, a počkat, až se sám bude chtít vyjádřit. Naopak by měla svému partnerovi říct, že když za ním přijde s problémem, potřebuje být pouze vyslechnuta, a poprosit partnera, aby se vzdal navrhování jakýchkoli řešení. Muž by na toto měl přistoupit a zároveň partnerku v době, kdy ho něco tíží, ujistit, že je stále milovaná, a že jeho aktuální nálada nesouvisí přímo s ní. Pokud v tomto směru najdete soulad, prohloubíte vaši důvěru a prohloubíte soulad ve vztahu.